NASA (National Aeronautics and Space Administration) před pár dny oznámila, že sonda RXTE (Rossi X-ray Timing Explorer), která na oběžné dráze kolem Země pracovala skoro přesně 16 let, ukončila svoji činnost. Ukončení práce umělé družice spočívalo v tom, že operační středisko nejprve družici vypnulo a pak dva dny kontrolovalo, že se žádný ze systémů sondy automaticky nenastartoval. Teprve po ověření, že sonda nejeví známky života, byly ukončen programy operačního střediska GSFC (Goddard Space Flight Center) v Greenbeltu v americkém státu Maryland. Sonda, původně pod názvem pouze XTE, byla v roce 1996 pojmenována po Bruno Rossim, spoluobjeviteli prvního rentgenového zdroje mimo sluneční soustavu a průkopníkovi rentgenové astronomie.

Poslední data, která družice odeslala na Zem, byla pořízena 4. 1. 2012. Podle původního plánu měla sonda pracovat minimálně dva roky, pokud všechno půjde dobře, pak pět let. Na palubě sonda nesla dva detektory. Jeden určený pro oblast rentgenového spektra, odpovídajícího energii fotonů 2–60 keV, pojmenovaný Proportional Counter Array (PCA). Jedná se o pětici proporcionálních čítačů, což jsou v podstatě Geiger-Müllerovy počítače, které však přicházející fotony pouze neregistrují, ale měří i jejich energii. Časové rozlišení tohoto detektoru je 1 mikrosekunda. Druhým detektorem, který je určený pro ještě energetičtější rentgenové fotony v oblasti energií 15–250 keV, je detektor High Energy X-ray Timing Experiment (HEXTE). Jedná se o dvě čtveřice scintilačních detektorů, umístěné kolmo na sebe. Časové rozlišení tohoto přístroje je horší než v případě PCA (8 mikrosekund). Konkrétní zdroj rentgenového záření byla sonda na obloze schopna sledovat po období od několika milisekund do několika měsíců. Kromě těchto dvou hlavních detektorů byly součástí výbavy dvě “celooblohové” kamery All-Sky Monitor (ASM), které v průběhu jednoho obletu kolem Země přehlédly 80 % oblohy v oblasti 2–10 keV. Podpůrné systémy zahrnovaly také dvě CCD kamery pro navigaci sondy, které ve své době představovaly absolutní špičku.

RXTE byla 69. sonda postavená na základě konceptu Explorer, který byl pro potřeby této mise poněkud rozšířen a upraven. Sonda byla vybavena novým komunikačním systémem s rozšířeným přenosovým pásmem a nově vyvinutým palubním počítačem pro předzpracování surových dat z detektorů před odesláním na Zem. Do vesmíru odstartovala 30. prosince 1995 a kolem Země stále ještě obíhá na nízké dráze se sklonem 23° vůči rovníku ve výšce přibližně 580 km. Kolem Země oběhne jednou za 90 minut.

Ukončení mise muselo někdy přijít, neboť po více než trojnásobku plánované maximální doby již detektory vykazovaly značnou chybovost a také počítače na palubě se čím dál více potýkaly s opotřebením. Osud sondy je po vypnutí přístrojů již zpečetěn, shoří ve vysokých vrstvách zemské atmosféry. Otázkou zůstává, kdy se to stane; datum vstupu do atmosféry totiž závisí především na sluneční aktivitě, současný odhad nebeských mechaniků NASA se pohybuje mezi roky 2014–2023.

Ačkoliv je na podrobné zhodnocení všech výsledků RXTE ještě brzy, je jasné, že jde o jednu z těch velmi úspěšných sond, které člověk do vesmíru vyslal. Jednotlivé objevy se počítají na stovky, na základě dat naměřených sondou bylo publikováno více než dva tisíce vědeckých článků (a řada jich ještě vyjde) a „díky“ sondě získala doktorský titul téměř stovka vědců. Seznam byť jen těch důležitých objevů jde příliš nad rámec tohoto textu (viz odkazy níže), ale z těch úplně nejdůležitějších vybírám alespoň následující:

• objev magnetarů (neutronových hvězd se silným magnetickým polem),
• potvrzení unášení prostoročasu v blízkém okolí černých děr,
• potvrzení záření milisekundových pulsarů i v rentgenové oblasti,
• opakované stanovení rekordu v nalezení nejmenší známé černé díry,
• významné příspěvky ke studiu různých kataklyzmických proměnných (novy, supernovy) a konečných stadií hvězdného i galaktického vývoje (černé díry, akreční disky, těsné dvojice zbytků po supernovách, kvasary, blazary, aktivní galaktická jádra).

K dalšímu čtení

• Rossi X-ray Timing Explorer
• RXTE Science Highlights
• RXTE na Wikipedii

Polární den trvá půl roku a polární noc také. Napadlo vás ale někdy, že může být místo, kde nenastane den nikdy?

Měsíc má severní a jižní pól stejně jako Země. Jenže na rozdíl od Země jsou na těch pólech místa, kam nikdy nesvítí (přímé) Slunce. O těch oblastech se říká, že jsou v permanentním stínu.

Že vůbec taková místa na povrchu Měsíce jsou, je způsobené malým náklonem jeho osy vůči rovině ekliptiky, ve které obíhá Země (a Měsíc spolu s ní), a relativně velkou hloubkou některých kráterů. Existenci těchto míst lidé od 70. let 20. století předpokládali, ale nebylo jak zjistit, kolik jich je a jak jsou veliká. Stín je v tomto případě trochu eufemizmus, protože Měsíc nemá atmosféru, která by světlo rozptylovala, takže když je něco na Měsíci ve stínu, znamená to, že je to prakticky v úplné tmě.

Léto je na severní polokouli Měsíce ve stejnou dobu jako na severní polokouli Země a v tu dobu je severní pól přirozeně osvětlen nejvíce. Sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která kolem Měsíce obíhá od července 2009, pořídila letos v létě téměř tisícovku obrázků, ze kterých tým NASA poskládal tenhle obrázek:

Všimněte si, že osvětlené a neosvětlené stěny kráterů se kolem obrázku otáčí, což vytváří optickou iluzi, jakoby se točil celý obrázek. Není lepšího důkazu, že Měsíc rotuje. :-) Ta místa, která jsou na téhle mozaice tmavá až černá, jsou téměř s jistotou v permanentním stínu.

A proč jsou taková místa vůbec zajímavá? Inu, z několika důvodů. Na místě, kam nesvítí Slunce, se po milióny let udržuje víceméně konstantní (a velmi nízká) teplota. To znamená, že složení měsíčního regolitu v tomto místě je prakticky stejné jako po vychladnutí impaktního kráteru. Lze mít za skorem jisté, že chemické složení velmi přesně kopíruje vlastnosti Měsíce i impaktního tělesa v okamžiku dopadu, resp. těsně po něm. Druhý zajímavý důvod, proč se zajímat o věčný stín, je větší šance na výskyt vody pod povrchem; jestliže se povrchová vrstva periodicky neohřívá, je výrazně větší pravděpodobnost, že voda ve formě ledu netaje a nesublimuje do okolního prostoru. A voda na Měsíci nás bude ještě hodně zajímat.

K dalšímu čtení

New Photo of Moon's North Pole Reveals Spiral Illusion
Moon Satellite Gives New Glimpse of Lunar North Pole

On: Jé, ty máš punčocháče?
Ona: Večer bude zima.
On: A máš aspoň podvazkovej pás?
Ona: Jo.
On: Nojo, fakt jo! Tak já to jdu napsat na tvitr!

Napsal nám odborník odvedle do Astropisu pěkný dotaz. Specialista v oboru motivačního koučinku, psychometrie, mentalismu a jasnovidných schopností. Ocituju jen kousek:

Na internetu běží zprava, že se k nám blíži UFO, prosím dejte vědět jak si přečtete článek, co tam dalekohledem vodíte, a nebo jestli to je třeba nějaká planetka a podobně, předem děkuji za vaši odpověď.

Podotýkám že já osobně se na toto téma koukám dost střízlivě

Ponechám stranou gramatické chyby (ve skutečnosti jsem v tomhle kousku dalších pět opravil, abych se to sem nestyděl vyvěsit) i to, že dalekohledem obvykle nic nevodíme.

Jen mi není tak docela jasné, proč se jasnovidec ptá nás, kteří bytostně věříme, že náš vesmír je kauzální, termodynamické fyzikální zákony nepřekročitelné a skutečná povaha tohoto světa nezávislá na našich matematických reprezentacích. Že by to až tak jasně neviděl?

Možná by měl vystřízlivět ještě víc.

Rozhovor dospěláka (33) s dítětem (8) o jiném dítěti (2):

‒ Ona umí mluvit? Anglicky?

‒ Umí mluvit, ale anglicky jenom pár slov.

‒ Kolik jí je?

‒ Dva.

‒ Mně je osm. A ty seš její brácha?

‒ Ne, já jsem její táta.

‒ Tak já už teda vůbec ničemu nerozumim!

Jeden z požadavků nejmenovaného ředitele nejmenovaného odboru nejmenovaného ministerstva k jistému pracovnímu dokumentu:

V celém materiálu nahradit slovo „pracovníci“ slovem „zaměstnanci“ (kromě externích).

Bojím se, že to o státní správě vypovídá víc, než se na první pohled může zdát. Nezáleží tolik na tom, jestli někdo pracuje, ale především na tom, jestli je zaměstnaný.

‒ Nezapomeň s sebou vzít zítra k tátovi tu ančovičku nebo co, jak jste o ní mluvili...

‒ Myslíš panenku?

Naši kvalitní zákonodárci opět něco vyprodukovali.

O přílepcích k zákonům toho bylo napsáno jistě dost na to, aby si o nich každý slušný člověk myslel něco neslušného, stejně jako o těch, kdo je navrhují. Jenže oni je navrhují všichni, že, takže se to "nějak ztratí".

Neztratí.

Po několika letech se zákonodárci opět pokoušejí k zákonu o loteriích a jiných podobných hrách (480/2004 Sb.) přilepit v rámci novely dodatek, který de facto vyžaduje cenzuru internetu. Přečtěte si o samotnou novelu, je to úplně na konci, §2a Odpovědnost provozovatelů elektronických prostředků.

Něco málo o tom napsal Martin Hassman, Arthur Dent taky něco připsal.

S rozpaky jsem tu petici podepsal (mám k ní podobnou výhradu jako Arthur), ale co rozhodně doporučuju, je: napište svému poslanci a chtějte po něm vyjádření, jak se k návrhu staví a proč. Otravujte ho. Nedejte mu pokoj. Platíme ho z našich daní, pracuje pro nás. Ať vysvětluje. Jestli znáte někoho z novinářů, ponoukejte je, ať se politiků taky ptají. Nemá cenu sedět s rukama v klíně a čekat. Nejsme v tom sami, o něco podobného se pokoušejí i jinde ve světě.

Svoboda se nám sama nenadělí. Snad nám zbude i trochu času na nějakou práci, v poslední době to skoro vypadá, že za chvíli nebudeme dělat nic jiného než bránit svoje svobody.

Update: Jako obvykle skvělý Filip Rožánek použil ještě víc zdrojů, aby se na celou věc podíval trochu jinak. O důvod míň podepsat petici, o důvod víc se ptát svých poslanců. Jestli si ten náš chlívek neuklidíme sami, nikdo jiný to za nás neudělá.

V povaze mé práce je chodit a jezdit na nejrůznější místa a povídat si s nejrůznějšími lidmi. K tomu patří, že si posíláme pozvánky na schůzky, aby si každý jednotlivý z účastníků nemusel do svého kalendáře ťukat, kdy a kde má být.

Tenhle týden jsem měl schůzku se dvěma zaměstnanci jedné pražské firmy v budově jistého správního úřadu. Poslal jsem jim pozvánku mailem, za pár desítek minut mi přišlo potvrzení, že oba pozvánku přijali a uložili si ji do svých kalendářů.

O chvíli později pak přišlo ještě třetí potvrzení přibližně ve znění:

Octavia červená accepted your invitation on ...

Dokonce jsem tomu zjistil, že můžu červené firemní Octavii poslat mail. To s našimi firemními auty zatím udělat nejde, ale na nejbližší poradě to navrhnu.

Po dalším prokýchaném víkendu jsem se rozhodl, že s tím tedy něco opravdu udělám. Aspoň se pokusím zjistit, co mě tak trápí. Na webu jsem navíc našel strašidelné příběhy lidí, kteří na alergii kašlali, až se jim udělalo astma. Ne, že bych se tím až tak trápil, ale dobře vím, že když se na to člověk nevybodne, zpočátku se toho s čímkoli dá obvykle dělat víc než v pozdější fázi.

Jal jsem se shánět alergologa. Pět telefonátů, výsledek nula. Buď mají jen dětskou imunologii, nebo paní doktorka sice bere i dospěláky, ale termíny má až v srpnu, nebo mi to nikdo nevzal. Nakonec jsem se někam dovolal:

...a doporučení od obvoďáka samozřejmě máte.

Cože, jaké doporučení?

No, to potřebujete, bez toho my vás nemůžeme objednat.

A k čemu to je, to doporučení?

To musíte jít ke svýmu dochtorovi (přísahám, ta slečna to tak opravdu vyslovovala) a ten vám dá doporučení, a my vás pak můžeme objednat. Ale máme teda trochu delší lhůty, abyste s tím počítal.

Aha. A co znamená "delší lhůty"? Měsíce? Roky?

No, tak na konec srpna vás teďko můžu objednat, no.

Péče o vlastní zdraví v praxi. Pokud někdo víte o dobrém alergologovi, který začne můj problém řešit dřív než za deset týdnů (!), dejte mi prosím vědět (david.ondrich@gmail.com). Díky.